Rozhodování

Někdy se člověk rozhoduje tak dlouho, že se nakonec k ničemu neodhodlá. Právě takový byl můj postup, když jsem plánovala svojí ambiciózní kariéru přerušením gymnázia – nejdříve cestou do Ameriky, poté do Irska a Anglie. Vždy to však ztroskotalo na maličkostech.

Pak ale přišel zlom, ani už si nevzpomínám, jak se to všechno seběhlo a Austrálie se pro mě stala snem. Spolu s mojí kamarádkou jsme si naplánovaly naprosto ideální budoucnost. Bylo nám čerstvých osmnáct a my jsme se zavázaly, že úspěšně odmaturujeme, dostaneme se na vysokou školu a za odměnu nás budou čekat prázdniny u protinožců. Známá nám tehdy doporučila agenturu G8M8, která se specializuje převážně na Austrálii, má dlouholetou tradici a poskytuje nejlepší služby pro studenty. Setkaly jsme se s příjemným jednáním a hlavně osobním přístupem jedné slečny, která byla ochotna odpovědět na jakékoli zvědavé otázky, kterých jsme měly opravu hodně.

Přípravy

  Musím přiznat, že čím více se náš odjezd blížil, tím více jsme se těšily, ale zároveň nás sužoval pocit strachu z něčeho nového, něčeho vzdáleného přes půlku zeměkoule. Jak se ale říká, štěstí přeje odvážným a my odvážné byly. Do Austrálie se bohužel nedá dlouhodoběji dostat jinak, než přes studijní víza, tím pádem jsme si vybraly jednu z kvalitních jazykových škol, která nabízela pestrý výběr kurzů. A poté už šlo všechno jak na běžícím páse, ani jsme se neotočily a ocitly jsme se v letadle směřujícím do Jižní Korei, místa našeho transferu cestou do Austrálie. Celá cesta k protinožcům trvá přibližně 21 hodin, je to sice doba dlouhá, ale když se člověk na něco těší, tak jde vše, a nakonec to opravdu nebylo tak hrozné, jak jsme čekaly.

První chvilky

Je 3.7.2010, 7:00 ráno a my přistáváme na opačném konci světa, v jednom z nejmodernějších velkoměst. Byl to zvláštní pocit, ale samou únavou jsme neměly moc sil o tom přemýšlet, co se vlastně děje, a tak jsme instinktivně našly autobus, který nás dovezl až na místo našeho nového bydliště. Díky agentuře jsme získaly ubytování v jedné z nejhezčích čtvrtí v Sydney - ve čtvrti jménem Bondi Junction, asi pět minut vzdálené od nejznámější pláže Bondi, kde se v roce 2000 při olympijských hrách v Sydney odehrávaly boje v plážovém volejbalu. Na ubytování jsme měly opravdu štěstí, pod naší adresou jsme našly nově postavený dům, který nám poskytoval dokonce i saunu, posilovnu a bazén, a to za cenu zcela běžnou za ubytování vzhledem k tamním poměrům. Náš byt jsme sdílely spolu s jedním Slovákem, který žije v Austrálii téměř 10 let. Když jsem se po návratu bavila s kamarády a známými, každého zajímalo, jak rychle jsem se zvládla aklimatizovat a jak moc velký šok to pro mě byl. Popravdě musím říct, že nejen je, ale i mě opravdu překvapilo, jak rychle jsme se adaptovaly. My jsme se totiž adaptovat ani nemusely, cítily jsme se absolutně perfektně už první den, a to i vyčerpané po náročné cestě. Když teď nad tím přemýšlím, bude to asi tím, že Austrálie je relativně nová země, smíšená z mnoha kultur a tradic, místní lidé jsou velice příjemní a ochotní a jsou zvyklí na cizince, protože v Sydney je každý třetí, kterého potkáte na ulici, jiné národnosti. Životní cíle Australanů jsou daleko odlišnější od evropských, nejlépe se to dá nejspíše vyjádřit tím, že Evropané mají tendenci se stále ohlížet do minulosti a řešit to, co bylo, na rozdíl od toho, Australany většinou vůbec nezajímá, co se stalo včera  a snaží se si život užít naplno a s radostí. Právě tato pohodová atmosféra na nás dýchla hned z počátku a myslím, že ovlivní úplně každého, kdo se do Austrálie podívá. Většinou to končí tak, že se nikomu nechce domů.

Hledání práce

Měly jsem přesně týden o začátku školy, využily jsme ho k poznání města a zabydlení se.  Hned druhý den jsme se vydaly do studijního centra agentury, kde jsme byly mile přivítány. V kanceláři jsme měly k dispozici několik nových počítačů s internetem, dále jsme si také mohly vytisknout anglicky sepsané Resume, které nám následně pomohlo k získání práce. Plánovaly jsme totiž, že posledních pár dní procestujeme a na to jsme si potřebovaly někde vydělat. Jelikož jsme od mnoha lidí slyšely, že najít si práci není úplná sranda, aktivně jsme se vydaly shánět hned první týden školy. Stačilo mít s sebou Resume, nahodit výraz, že vše známe, umíme a nic není problém, jinak totiž člověk u hledání práce neobstojí. Nevím, čím to bylo, jestli naším pozitivním naladěním, ale práci se nám podařilo najít během první hodiny, a to ještě pět minut vzdálenou od domova. Shodou okolností jsme s kamarádkou dokonce pracovaly přímo naproti sobě. Já jsem pracovala jako servírka v jedné příjemné kavárně, kde jsem si mimo jiné našla opravdu dobré přátelé, s kterými jsem v kontaktu dodnes.

Škola

Jako školu jsme zvolily ABILITY, jednu z nejznámějších a nejkvalitnějších škol v centru Sydney. Přesto, že jsme z počátku nebyly úplně nadšené tím, že své pomaturitní prázdniny strávíme studiem angličtiny, byly jsme naprosto unešené a překvapené kvalitou výuky a vstřícností učitelů a nakonec jsme byly rády, že tam chodíme. Já jsem první tři týdny studovala v business třídě, kde jsme se učily převážně umět se prezentovat a vyznat se v obchodním prostředí. Náš učitel byl Angličan, který se několik posledních let se živí tancem, zpěvem a herectvím. Učení nebral jako své povolání, ale jako svůj koníček, což je podle mě to nejlepší, co se může být. Byl to asi nejlepší učitel, kterého jsem kdy potkala. Později jsem pak přešla na kurz přípravy na australskou zkoušku. Škola nám mimo to nabízela spoustu mimoškolních aktivit, všechny možné druhy sportů, tance, kurzy jak si najít práci a jiné. Jak si asi umíte představit, nudit jsme se opravdu nemohly.  

Cestování

Posledních 10 dní jsme strávily na cestách po Austrálii, jelikož je to země opravdu veliká, musely jsme si vybrat směr, kam se vydat. Nakonec jsme zvolily sever a to převážně díku známému korálovému útesu, který je největší na světě. Několik dní jsme tedy strávily v městečku Cairns. A právě odtud jsme si přivezly asi nejlepší zážitky!! Vydaly jsme se plachetnicí s příjemnou posádkou k útesu, kde jsme se potápěly a viděly spoustu druhů vodních živočichů, včetně rodinky žraloků. Při zpáteční cestě do Sydney jsme se stavily v Gold Coast, ve městě proslulém převážně nočním životem.

Celkové pocity

Co jsem si z tohoto výletu odnesla asi nejvíc, jsou kamarádi, kterých jsem si stihla udělat opravdu hodně. Poznala jsem lidi převážně z mimoevropských kultur a jsem přesvědčena, že všude na světě jsou si lidé podobní a jsou fajn a nelze posuzovat lidi jen podle toho, jakou barvu pleti mají a jaké náboženství vyznávají, což je mnohým Čechům velice blízké.

Když to teď všechno zpětně sepisuji, je mi z toho trochu smutno, stýská se mi po časech strávených v Austrálii. Tyto tři měsíce pro mě budou navždycky jedním z nejhezčích období a doufám, že budu mít možnost se tam ještě někdy vrátit.  Pokud byste chtěli zažít něco podobného, můžete si projít časopis Herald, který je věnovaný Čechům a Slovákům v Austrálii a bude Vám nápomocný.