Nedávno se jeho představitelka například zmínila, že soukromé vysoké školy, které jsou obecně prospěšnými společnostmi, mohou žádat pro své studenty státní dotaci na ubytovací stipendia (jiná věc je, jestli ji dostanou, ale o to teď nejde). Proč ty ano, a jiné ne?

Ti, kdo se ve věci trochu vyznají, asi vědí, že obecně prospěšné společnosti musejí investovat všechen případný zisk. V daném případě do vzdělávání.

To společnosti s ručením omezeným či akciové společnosti nemusejí. Znamená to však, že bychom měli více důvěřovat tak zvaným opeeskám (o. p. s.)?

Akreditační komise, působící při ministerstvu školství, která schvaluje studijní programy, na právní formu školy nehledí. Jak nám sdělil její tajemník Jiří Smrčka, posuzuje jen personální a technické zajištění a kvalitu programu.

Státní dotace dostaly jen dvě soukromé vysoké školy
Jediný rozdíl je, že obecně prospěšné společnosti mohou ministerstvo žádat o státní dotaci na vzdělávání. Ve skutečnosti ji podle Jiřího Smrčky ale dostaly jen dvě. Vysoká škola v Plzni, která uskutečňuje zdravotnické obory všeobecná sestra a porodní asistentka, a Institut restaurování a konzervačních technik v Litomyšli.

Studenti tam sice platí školné, ale ne tak vysoké, jaké by platili, kdyby škole nepřispíval stát. Ten tak činí proto, že považuje vyučované obory v daných lokalitách za obecně prospěšné.
Někoho možná napadne - proč zakládat soukromou vysokou školu, když ne kvůli zisku, který může být docela dobrou motivací?

Alan Krautstengl, prezident pražské Anglo-americké vysoké školy, o. p. s. (známé také jako AngloAmerican College in Prague), k tomu ale podotýká: "Neznám nic lepšího než věnovat se vzdělávání mladých lidí."

Vydělávat začnou až časem
Samozřejmě ani Krautstengl, který zastává funkci rektora a generálního manažera školy v jednom, ani učitelé nepracují zadarmo. Zodpovídá se správní radě, která ho jmenovala (o. p. s. nemá majitele, jen zřizovatele), a má nemalý zájem na tom, aby škola prosperovala.

Literární akademie - Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého -je naopak společností s ručením omezeným. "Do značné míry je to shoda okolností, která vznikla při zřizování školy," vysvětluje výkonný ředitel školy a většinový vlastník Václav Krištof. "S investicemi jsme museli počítat zejména na začátku. První tři roky jsme byli ve ztrátě, kterou teprve teď umazáváme." Teprve od příštího roku je podle něj šance dostat se takzvaně do plusu a začít vydělávat.
Je tedy zřejmé, že právní forma školy nemusí hrát žádnou roli nejen v její kvalitě, ale v některých případech ani v otázce zisku.

Zásadně platí, že vzdělávání může být předmětem podnikání jako cokoliv jiného. Je ale celkem přirozené, že stát pomůže přednostně spíše těm, kdo zisky do vzdělávání obratem znovu investují.

                                                                                                                                                                 Lidové noviny Radka Kvačková