Kterým projektům se věnujete?
Věnovala jsem se projektu Pět P, který je pod záštitou Dobrovolnického centra Spektrum v Kroměříži, kdy jsem se v rámci programu scházela se sedmiletým chlapečkem z Klokánku a trávili jsme spolu jeden den v týdnu (chodili jsme na procházky, do cukrárny, plavat). Chlapeček odešel do péče tatínka, takže se bohužel nevídáme a slíbila jsem mu, že další dítě si nevezmu a budu čekat na něho, kdyby se do Klokánku vrátil.
Projektu, kterému jsem se věnovala a věnovat budu je Dobrovolníci v nemocnici, v jehož rámci chodím v červenci na ortoptické oddělení, kde s dětmi trávím jejich volné odpoledne. Chodíme na zahradu, kreslíme, učíme se, čteme pohádky. Také sestřičkám pomáhám s dozorem u jídla, sprchování, chystání oblečení na další den a někdy i ukládání do postelí.
V současnosti jsem se stala členkou Českého červeného kříže. Na počátku jsem absolvovala kurz První pomoci, za tři dny dělám zkoušku z kurzu Zdravotník zotavovacích akcí a za týden plánujeme akci na Hanáckém náměstí v Kroměříži, kde bude dětem předvedena ukázka první pomoci a budou si moct zkusit různé věci s ní spojené.
Jak se člověk dostane k dobrovolnickým činnostem?
Myslím si, že se k nim člověk dostává docela obtížně a to myslím po stránce informování veřejnosti – je málo propagace těchto programů a projektů. Já jsem se k dobrovolnictví dostala díky tomu, že jsme měli na gymnáziu přednášku právě o programu Pět P. A co se týká dostupnosti člověka k samotné činnosti, to musí být v něm… Zkusíte to a buď v tom zůstanete, nebo Vás to nebaví a není to nic pro Vás.
Jaký byl začátek?
Každý začátek je plný očekávání, zvlášť když jde o něco úplně nového. Já jsem trošku trémistka a strašně jsem se bála, jak na mě děti budou reagovat – ať už v nemocnici nebo chlapeček v Klokánku. Je důležité si najít takovou cestu, která je společná pro všechny, abyste si rozuměli. Dobrovolník by si měl v první řadě uvědomit, že je tam pro ty děti/lidi a měl by dělat především to, co baví je, ne jeho. To je někdy na dobrovolnictví obtížné.
Přišla někdy krize?
Krize přišla tak, jak to bývá u všeho ostatního. Když jsem dělala dobrovolnici v nemocnici, bylo léto a všichni chodili na koupaliště a já jsem šla do nemocnice. Bylo mi to někdy líto, ale na druhou stranu jsem se vžila do těch dětí, které tam na mě čekaly a vždycky jsme se dokázaly zabavit tak, že už mě netáhlo ani to koupaliště J
Jaké jsou reakce okolí?
V mých prvních začátcích, když jsem šla poprvé za chlapečkem do Klokánku, kde je naprosto odlišný svět, mě hodně podporovali rodiče, za což jsem jim vděčná. Co se týká širšího okolí, najdou se ti, kteří mě chápou a možná by se do toho taky někdy dali, ale jsou bohužel i tací, kteří jsou k tomuto tématu lhostejní a nezajímá je to.
Jaká je časová náročnost?
Taková, jakou si ji vy sami zvolíte. Jako dobrovolník můžete udělat kus práce za dvě hodiny denně a jste úplně vyčerpaní, ale šťastní, a nebo dřete půl dne, abyste dostal/a nějaký kladný výsledek. A poslední případ je ten, že se to odbudete za hodinku a je vám to jedno.
Co člověku tato činnost dá?
Konkrétně dobrovolnictví v nemocnici mě ovlivnilo v rozhodování o mém budoucím povolání. V Klokánku jsem se naučila vážit si času a lidí, se kterými právě jsem, protože děti v Klokánku se neustále mění a už nikdy nemusíte sedět s dětmi, se kterýma jste byli před měsícem. Dále mě Klokánek naučil se radovat z maličkostí a vážit si života, jaký mám, protože život některých dětí je takový, že si to ani nedokážeme představit.
Jaké jsou plány do budoucna?
Moc si přeji dostat se na medicínu a dokázat pomoct dětem ne jen pohlazením a úsměvem, ale i jejich uzdravením. V červenci plánuji být s dětmi na ortoptickém oddělení a v nejbližší budoucnosti se chystám na akce s Českým červeným křížem.
Kontakty na jednotlivá sdružení pro případné budoucí dobrovolníky:
http://www.spektrum-km.cz – bohužel stránky jsou mimo provoz, proto doporučuji napsat do Spektra email: spektrum.km@volny.cz
A nejvíce informací o dobrovolnictví se dozvíte na: www.dobrovolnik.cz
Děkujeme za rozhovor.
