Orientální literatura je souhrnem písemnictví nejstarších asijských a severoafrických civilizací. Jedná se o počátek písemnictví v celosvětovém měřítku vůbec.

Kultura je souhrn duchovních a materiálních hodnot vytvořených a vytvářených lidstvem v celé jeho historii.

Literární věda-je to literární teorie: próza, poezie, deama

literární styly: impresionismus, naturalismus, realismus..

Mezopotámie:

-  3500-539 př. n. l.

- na území mezi řekami Eufrat a Tigrid

- kromě desítkové soustavy vynalezli Sumerové obrázkové písmo→klínové

- dochovala se tzv. „ Ašurpanibalova knihovna“-, v Ninive

- klínové písmo 7. stol. př. n. l.

- našlo se 12 hliněných tabulek, kde byl napsán:

Epos o Gilgamešovi-(v orig. Ten, jenž hluviny viděl)

1. část:Gilgameš a Agga-město Uruk. Boj mezi dvěma vládci, G. zvítězí

2. část:Gilgameš a Chuvava (a Země Živého)-souboj s Enkidu (divoká bytost). Vyrovnaný souboj, ale G. vyhraje. Naučí ho mluvit..Vykácí cedrový les bohu Chuvavovi. Porazí ho a vezme mu 7 blesků. Věnuje ho přírodním bohům.

3. část:Gilgameš a dub(Enkidu a podsvětí)-bohyně krásy Ištac. G. ji odmítl, ona ne něj pošle býka, kterého porazí. Upečou si ho a sní. Enkidu usne až umře. Vydá se hledat nesmrtelnost. Pověst v bibli o potopě světa. Nachází nesmrtelnost v hradbách, co postavil okolo města.

- nejstarší verze Sumerská

- jiná podoba Asyrská

- poslední verze Babylonská

Egypt:

- 4. tis. př. n. l. (3200-332 př.n.l.)

- nejstarší obrázkové písmo-hieroglyfy

- 1822 rozluštěno Francouzem Champollionem

-texty se psaly na papyrus nebo se vytesávaly do kamene(hrobky , chrámy)

Texty pyramid-o kultu smrti

Knihy mrtvých-víra v posmrtný život

Vlastní životopis Sinuhetův-autobiografická povídka

Achnatonův hymnus na Slunce-chvalozpěv na Slunce, Slunce se ztotožňuje se životem

Indie:

- mezi řekami Indus a Ganga

- 2500 př. n. l.

-základ vývoje tvoří tzv Védy-posvátné vědění

- psány ve verších

- nábožensko-filozofické texty

- psány védským jazykem, později sanskrtem

- oslavují přírodní božstvo, nadpřirozené síly

Mahábhárata- (ve 4 st.př n.l.) velké vyprávění o Bhárátovcích. Obsahuje 220 tis. veršů Každý řádek má 18 slabik. Epos,popisuje bratrovražedné boje mezi vládnoucími rody

Rámájana-(ze 3 st.př.n.l.)Putování Rámovo.příběh prince Rámy a jeho ežny Sity, kteří se ocitnou ve vyhnanství.

Kamasútra-(ze 3 st.př.n.l.) o sexu. Mallanággy Vátsjájany

Šakuntala- milostné básně. Kalídas (do češtiny přebásnil František Hrubín v ztracený prsten)

Čína:

- vrchol v 2.tis.př.n.l.

- mezi Chuang Che – Jiang-c-Tiang byla Velká říše

- oblíbená poezie básně

Kniha písní-není znám autor, soubor básní , které se člení tématicky (milostné , sociální, svatební , …)

- Konfucius (551-479)- nejznámější filozof

Hovory- názor na způsob života, filozofické úvahy (morální a etické rady pro život)

- filozofický směr – konfucianismus (usiluje o nalezení ctnosti a normy lidského

chování)

- 6 st.př.n.l vzniká nový smět taoismus- autor Lao-C (6 st.)

- nabádá člověka k osvobození se od spol. a jazykových konvencí a splynutí

s přirozenou cestou bytí- tao

- knížka se jmenuje v originále Tao-te-ting ( Kniha o cestě a ctnosti) – člověk se má řídit vlastním citem

- básník Tu-Fu (712-770 n.l)

Poezie kritika společnosti a liských vlastností

- básník Li Po (701-762 n.l)

básně o přírodě a poselství

Persie :

- 9-6 st.př.n.l.

Avesta-soubor náboženských textů (mytologie, lyrická poezie, právnické texty) -autorem je patrně Zarathustra (filozof a kazatel, zakladatel staroperského náboženství)

Hebrejská literatura:

-10 st.př.n.l.

Kniha Talmud-zákony o chování člověka. Založena na monoteismu.

Kniha Tora-čte se v synagogách

Bible-Písmo svaté.

1. Starý zákon-význam smlouvy mezi Bohem a Izraelity

2. Nový zákon- mezi Bohem a Křesťan

- základní knihou judaismu a křesťanství

-vzniká ucelená kniha Panthateuch (Starý zákon), hebrejsky Tóra

5 knih Mojžíšových:

Genesis-stvoření světa. Během 7 dní vytvoří vše

Exodus-dějiny židovského národa.Útěk do Egypta.

Leviticus-pravidla způsobu života

Numeri-sčítaní lidu

Deuteronomium-návod jak správně vést říši

Píseň písní + žalmy

Nový zákon-4 evangelia (Matouš, Marek, Lukáš, Jan)-autoři, vyprávění o jejich životě

Korán-Mohamed (569-632), islámská bible, kapitoly-sury

Antické Řecko:

- 2003 př.n.l

- Poseidon (moře), Zeus, Afrodita (krása i duševní), Athéna (moudrosti,války), Hera, Hefaistos, Hádes (podsvětí), Appolon, Dionýsos

-Homér (asi 8.st.př.n.l.)- slepý básník, kterému je připisováno autorství hrdinských eposů

Ilias a Odyssea-o dobytí města Troja. 3 bohyně se hádaly, která z nich je nejkrásnější. Pořádaly o rozsudek Parise. Nejkrásnější je Helena, ale měla manžela. Tak ji unesl do Tróje. Menelaos si to nenechal líbit, vzal vojsko a vydal se na boj. Mezi vojáky je i Odysseus. Boj trvá 10let. Odysseus je chytrý, lstivý statečný. Vymyslí si Trojského dřevěného koně a odplují za roh, tím je obelstí. Vojáci jsou schováni uvnitř. Až vojáci usnou, vyskočí z koně a všechny zahubí. Bohové ztěžují cestu na jeho ostrov Peloponés. Čeká tam na něj jeho žena Penelopa.

- Ezop- bajky-lit. Útvar, který se podobá pohádce. Je v ní ponaučení. Vystupují zde zvířátka.

- Poezie:

· Vážná-elegická. Řeší se smrt, posmrtný život.

· Satirická-jambická. Výsměch, kritika. Tyrtaios

· Osobní-intimní. Píše o sobě, lásce.

- poezie melická-autorka milostné poezie Sapfó. Pobývala na

ostrově Lesbos, kde se obklopovala mladými

lidmi a učila je poezii.

Pijácká-anakreonaská. Opěvuje chuťě vína, mladé ženy. Autor Anakreon

Attické období:

- 5.-4. st.př.n.l.

- svátky boha Dionýsa- na oslavu konce vinobraní

- tancovala se dithyramba→pantonima→mluvené divadlo

- zpívaly se kozlí zpěvy

- každý rok se vytvářel nový příběh

- 1 herec + sbor(dialogy); 2 herci+sbor(později); více herců méně sboru

- základní divadelní hra – tragédie

- komedií opovrhovali

- postaven amfiteátr, ze začátku hráli jen muži, protože používali speciální boty( těžké, dřevěné, velké) a masky

- Aischylos (525-456 př.n.l)

-považován za zakladatele tragédie

- mravnostní život

Peršané, Prosebnice,

Oresteia- hra, má 3 díly, cca 6hod. V přestávkách hráli komedie. Hlavní hrdina je žena Klitaimnestra. Čeká na manžela, který se má vrátit z Trojských válek (Agamemnon). Žije s milencem, ale on se vrátí. Její syn Orestes přijde na to, že otec nezemřel přirozeně. Syn zabije ji i milence. Opustí majetek a odchází na ostrov Taurida. Neustále ho pronásleduje duch jeho matky.Klitamnestra:

vražedkyně

oběť

vyčítavý stín

- Sofokles (480-406 př.n.l)

- dramatik, věří ve věštbu

· Král Oidipus-král Laios se vrátil z Trójských válek k manželce Iokasta. Narodí se mu syn, podle věštby zabije otce a vezme si svou vlastní matku. Povolá sluhu, aby syna odnesl zabil. Jenže sluha nemůže. Pošle ho po vodě, najde ho pastýř, vychová ho. Dostane se do království, spor s otcem, zabije ho a vezme si vlastní matku. Bohové mu domluví střetnutí se starcem a ten mu poví pravdu. Oidipus si vypíchne oči a je jako žebrák

· Antigona-Eteokles, Polyneikos. Bratři se rozhádají. Válka mezi nimi. Oba dva padnou. Mají strýce Kreona, ujme se vlády. Začne tvrdě vládnout. On chce pohřbít jen jednoho, co chránil město. Jí se nelíbí jeho chování, pohřbí i druhého. Strýc ji nechal zazdít. Jeho syn Haimon ji miloval. Chce ji pustit, ale ona se mezitím pověsila. Strýc si pozdě uvědomí, že pochybil. Syn a manželka se zabijí.

-Euripides (480-406)

- filozof, psycholog

- řekl, že i otrok má duši

- vymyslí si postavu deus ex machina- do děje spustí osobu, která změní

děj

Media- zamiluje se do ní Iáson. Má touhu být nejmocnější. Vezmou se 2 děti. Jedou na ostrov, tam si oblíbí dceru Glajku. Chce jí opustit kvůli ní.Chce se pomstít.

-Aristofánes ( ?445 – 386)

- úroveň komedie vysoká

- někdy se hrály i po tragediích

- kritizuje lidské špatné vlastnosti, špatnou náladu v Athénách.

Ptáci-ukazoval vnitřní stránku člověka, představuje ideální spol.

Žáby; Vosy

Filozofie:

-Platón (427-347 př.n.l)

- dialogy- učitel x žák

- jediná věc, která je reálně ověřená idea.

Ústava-o fungování státu

-Aristoteles (384-322)

- žák Platóna-pokračovatel

- učitel Alexandra Velikého-Makedonského

- zakladatel logiky-nauky o správním myšlení

Kniha Poetika:

díl-Zabývá se tím, jak se má psát. Divadelní hra-TRAGÉDIE

díl-KOMEDIE (ve 20. st. román Jméno růže- Humberto ecco, román o této knize-detektivka)

- 1. zásada-jednota-místa, času, děje

-  Katachreze- pocit, který by měl člověk mít při odchodu z kina, divadla. Napjatý pocit (smích, pláč..)

 

 

 

 

 

   

Helenistické období:

- básník Theokritos (? 300- 260 )

- přestává se psát divadlo

- on píše poeziio venkově, o milostných vztazích, idyle

- zastírají se negativní věci

- pastýřská poezie = idyla

- pastýř je spokojen

- řecká kultura upadá

Latinská římská literatura:

- Titus Maccius Plautus (250-184)

- autor komedií, humor v dialozích

Vychloubačný voják

Komedie o hrnci

- Gaius Julius Caesar (100-44)

- politik, vojevůdce, spisovatel

Zápisky o válce gálské-hájí tažení Galie jako nutnost pro bezpečnost Řím

Zápisky o válce občanské

- Markus Tulius Cicero (106-43)

-  výborný řečník

- přesný program o tom, jak mluvit:

- invence-myšlenka, kterou chci dav přesvědčit

- organizace

- styl- volba jazyka

- zapamatování

- Gaius Valerijus Catulus (87-19)

- autor lyrické poezie – Lesbie

- v Říme vládne Octavianus Augustu

- Publius Vergilius Maro ( 70-19)

- básník, ve svých dílech propagoval snahy o obrodu římského impéria

Zpěvy pastýřské

Zpěvy rolnické-idealizace venkovského života

Aeneis- epos, dobrodružné příběhy hrdiny prchajícího z Tróje

-Publius Ovidius Naso (43 př.n.l-18.n.l.)

- básník,analyzuje milostný cit ve všech jeho podobách

- slyšel rozhovor, který neměl nikdo vědět, proto ho císař vyhostil do

města Konstanz

Žalozpěvy-soubor básní

Lásky-básnická sbírka

Umění milovat- radí mužům i ženám, jak získat a uchovat lásku

Proměny-nejznámější epické dílo, téma proměny

prolog- Stvoření světa

Úpadkové období:

- Quintus Horatius Flaccus (65př.n.l.-8.n.l)

- básník, píše eposy se společenskou tématikou, reflexivní lyrika

Satiry-ironizuje vady lidského charakteru

-  Decimus Iunius Juvenalis (55př.n.l-44.n.l)

- satira-kritika společnosti

- Marcus Valerije Martialis (40-104)

- epigramy o Římě- krátké satirické básně

- Publius Cornelius Tacitus (55-120)

- historik, zachycuje polické události i pohnutky lidského jednání

Satirikon-román

Germania; Dějiny; Letopisy