GEORGE ORWELL was the pen name of the English author, Eric Arthur Blair. Orwell was educated in England at Eton College. After service with the Indian Imperial Police in Burma, he returned to Europe to become a writer. He lived for several years in poverty.

Překlad: Z.Urbánek   Místo a doba děje:  Verona (Mantova), 16. století, vrchol renesance

V severoitalském městě Veroně žily dva znepřátelené rody, rod Monteků a rod Kapuletů. Romeo, který pocházel z rodu Monteků se svými přáteli dostal na ples Kapuletů, kde se zamiloval do Kapuletovy dcery Julie. Julie jeho lásku opětuje a oba přemluví kněze Vavřince, aby je tajně oddal. Druhý den dochází k pouliční šarvátce, při které Tybalt zabije Romeova přítele Mercuria. Při dalším setkání vyprovokuje Tybatt Romea k boji. Ten ho však zabíjí a je vyhoštěn z Verony. Rodiče Julie chtějí, aby se provdala za mladého šlechtice Parise. Julie však zůstává věrná Romeovi a proto se uchyluje k Vavřincovi a žádá ho o pomoc.

Na západní frontě klid

( 1979 , současný americký psychologický román)

 Místo a doba děje: newyorský Brooklyn – penzion Růžový palác, léto a podzim 1947; retrospektiva zpět do r. 1943 a ještě vzdálenější minulost

Joseph Heller - Hlava XXII (1961)

- americký protiválečný satirický román

- místo a doba děje: malý ostrov Pianosa ve Středozemním moři jižně od Elby, základna 256. letecké eskadry americké armády; 2. světová válka

- obsah: příběh kapitána Yossariana, který na ostrově vykonává povinnou leteckou službu (co nejpřesnější a nejvěrnější záznam autorových zkušeností a pocitů z války); po stálém zvyšování počtu povinných letů plukovníkem Cathcartem a po poznání často zbytečné smrti nejbližších přátel si uvědomí, že jediná cesta, jak se zbavit války, nebezpečí smrti a strachu z ní, je útěk ® dezertace za pomoci majora Danbyho a kaplana pluku do Švédska (uzavírá „separátní mír“); symbol vojenské mašinerie a nesmyslného válečného běsnění i nepochopitelných předpisů = absurdní vojenský paragraf tzv. Hlavy XXII, podle níž může být voják vyvázán z letového nasazení a propuštěn z armády tehdy, je-li blázen; uvědomuje-li si to a zažádá o prohlášení, že je blázen, je vlastně normální, takže nemůže být propuštěn = uzavřenost kruhu (viz.dialog Yossariana s doktorem)

Chrám Matky boží v Paříži

Jedno z nejznámějších děl francouzského romantismu, historický román z prostředí středověké Paříže.

Hlavním hrdinou tohoto válečného románu je mladý student, Pavel Bäumer. On a jeho spolužáci byli přesvědčeni třídním profesorem Kantorkem, aby se dobrovolně přihlásili k vojsku, aby bránili svou vlast. „Kantorek do nás v hodinách tělocviku hučel tak dlouho, až naše třída odpochodovala pod jeho velením jako jeden muž na okresní velitelství a hlásila se dobrovolně.“[1] Jenže na frontě je realita jiná…

Několik spolužáků bylo přiřazeno ke stejnému rotě pod vedením starého mazáka Stanislava Katzinského, který se dokáže rychle zorientovat na novém místě; na chvíli kamsi odběhne a vrátí se s něčím k snědku, s něčím, o čem by si jinak mohli nechat zdát, neboť vojenská strava není vůbec dobrá.

[

6. Postavenie zemianstva v umeleckej tvorbe S.H.Vajanského, M.Kukučína, P.O.Hviezdoslava, J.Kalinčiaka

slovencina
lol (feeha@atlas.sk)

 Malý princ

Je to příběh o Malém princi, který je nešťastný na své planetce B 612, jediným jeho problémem je, že jsou tu baobaly a pyšná růže.

Po smrti krále Hamleta se jeho bratr Klaudius ujímá trůnu. Zároveň slaví svatbu s královnou, vdovou, matkou prince Hamleta. Na veselé svatbě truchlí jen Hamlet, jenž tolik miloval svého otce. Hamletovi se zjevil duch jeho otce a z poselství se dozvěděl, že jeho otec byl Klaudiem úkladně zavražděn. Duch krále Hamleta žádá prince, aby jej pomstil.

Evžen Oněgin

Kniha pojednává o básníku Evženovy, který zdědil na vsi po svém otci statek a les. Byl rád, že se tím jeho dosavadní život změní, ale po čase si na vše zvykl a začaly mu zde chybět plesy, hudba a karty.

Překladatel: František Branislav

Stručný životopis spisovatele a popis díla.
Erich Maria Remargue, vlastním jménem Erich Paul Remark, byl německý spisovatel.
Byl synem knihvazače. Zprvu chtěl být hudebníkem, pak malířem. Roku 1916 odešel jako dobrovolník do 1. světové války. V roce 1918 byl raněn.

Janča

Two thousand years ago the British Isles were inhabited by Celts.Their Celtic langugages still survive in parts of Wales, Scotland, Ireland, and Brittany in France.From 43BC to 410AD Celts were conquered by the Romans, who spoke Latin

(přeložil Zdeněk Frýbort)

(1980, román italského postmodernismu)

Dílo je příklad postmoderního románu:

dobrodružný příběh, detektivní zápletka, mystifikace, složitá symbolika, dvě roviny románu – příběh + filozofující stati, erotika, problematika středověku

Čekání na Godota

Dnes již klasické absurdní drama poprvé uvedené v roce 1953. Drama tvoř pouze dvě dějství. Dekorace se omezuje na jeden strom, scéna je tvořena venkovskou cestou. Právě zde se setkávají dva tuláci, přátelé, Estragon a Vladimír, z jejichž chaotického dialogu vyplývá jen jediné, že čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich životní osudy.

Epos o Gilgamešovi

Gilgameš, král Kullaby, přišel do Uruku, kde začal vládnout pevnou rukou. To se nelíbilo místním lidem, proto se modlili k bohům o pomoc. Bohyně Aruru vytvořila z hlíny krásného Enkidua, který v horách dostal za úkol pást zvěř. Byla za ním vyslána nevěstka Šamchata, jenž z něj udělala muže, a odvedla ho za Gilgamešem.

OSOBY
Záznam představení činohry Národního divadla v Praze z roku 2000.
Truffaldino - Miroslav Donutil.
Clarice - Jana Janěková.
Brighella - Jan Novotný.
Doktor Lombardi - Petr Pelzer.
Pantalone de Bisognosi - Karel Pospíšil
Florindo Aretusi - Alexej Pyško.
Smeraldina - Hana Ševčíková.
Beatrice Rasponi - Miluše Šplechtová.
číšník - Milan Stehlík.
Silvio - Vilém Udatný

Stařec a moře

Hlavním hrdinou této knihy je stařičký Santiago. Byl to vynikající rybář. V poslední době ho však opouštějí nejen síly, ale i štěstí. Už osmdesát dní neulovil žádnou větší rybu.

Egypťan Sinuhet

Celý tento životní příběh největšího egyptského lékaře Sinuheta začíná jedné temné noci, když k domku vesetského lékaře Senmuta a jeho manželky Kipy připlula lodička z rákosu (nebyl v ní Mojžíš), a v ní plakal malý chlapec. Lékař chudých Senmut neměl dětí a tak se s ženou velice radovali, když spatřili toto dítě, ale to ještě netušili nic o jeho pohnutém životě. Chlapci dali jméno Sinuhet což znamenalo syn Sykomory což byla odrůda javoru.

Cesta kolem světa za 80 dní

Dobrodružný příběh anglického džentlmena – nudného až běda – Philease Fogga, který není v životě naprosto k ničemu, ani sobě ani jiným neprospívá, jen jí, spí, chodí do klubu, kde se z nudy vsadí prakticky o celé své jmění, že objede svět za 80 dní.

Farma zvířat

Orwellův román Farma zvířat, napsaný formou bajky, je podobenství o násilnou revolucí nastoleném společenství, v němž "jsou si všichni rovni" a jeho postupné proměně v systém, kde většina "rovných" je ovládána hrstkou "ještě rovnějších".

Revizor

Petrohradský účetní Ivan Alexandrovič Chlestakov přijíždí se svým sluhou do malého městečka v jakési gubernii. Zde žije 14 dní na dluh.

Anna Karenina

Děj se odehrává v 2. polovině 19. století. Zachycuje manželské a milenecké krize.

Bídníci

Ústřední postavou knihy skládající se z celkem pěti částí (Fantina, Cosetta, Marius, Idyla ulice Plumet a epopej ulice Saint-Denis, Jean Valjean), kdy každá část má několik kniha a v nich množství kapitol, a zároveň jedním z pojítek časově i obsahově rozsáhlé struktury díla je bývalý trestanec, galejník Jean Valjean, odsouzen za krádež chleba a následně dlouhá léta vězněn za pokusy o útěk.

Cesta zpátky

Jeden z Remarquových válečných románů, který volně navazuje na "Na západní frontě klid" a dovypravuje příběh vojáků po návratu domů.

italský ranně renesanční novelistický román

venkovské sídlo u Florencie

období před nákazou morem 1348

Giovanni Boccaccio se narodil roku 1313. Bydlel v Itálii v období renesance, napsal několik básnických skladeb, např. Teseidu, přepracovával antické a středověké skladby a také se jimi inspiroval. V roce 1348 začal psát novely. Jsou to kratší prozaické útvary s překvapivým obratem v závěru, nezabírají dlouhý časový úsek, vystupuje zde omezený počet postav. Tyto novely sloučil a zasadil je do děje tak, že postavy, které v ději vystupují, tyto novely vyprávějí. Toto dílo nazval Dekameron. Zemřel 21. 12. 1375

 Romeo a Julie

Tragédie mládí a mladé lásky ve společnosti postavené na starých tradicích a vzájemné nenávisti.

Nový zákon je nejzákladnější součástí křesťanského náboženství. Navazuje na Starý zákon a společně tvoří Bibli. Nový zákon má celkem 27 knih.Obsahově se dělí na 3 části : Na knihy dějepisné (evangelia, Skutky apoštolů), naučné (dopisy, listy) a prorocké Zjevení sv. Jana. Celý Nový Zákon byl psán řecky, dialektem zvaným koíné (obecným jazykem) mezi roky 51-100.

Evženie Grandetová

Rodina velmi bohatých Grandetových byla ve měste ctěna a vážena. Velikost jmění znaly pouze dvě osoby - pan Cruchot - notář a pan des Grassins, nejbohatší bankéř.

Přeložil: A.E.Soudek

 Raná, snad první komedie tohoto známého anglického dramatika vypráví o Petrucciovi, zlé Kateřině, její krásné a hodné sestře Biance, která však svou laskavost většinou předstírá, a o jejich nápadnících. Otec Kateřiny a Biancy je bohatý muž. Nápadníci se jen hrnou, ale nikdo nechce za ženu Kateřinu, protože je zlá. Proto otec řekne, že nejdříve provdá starší dceru Kateřinu. Petruccio se o Kateřině doslechne a jakmile uslyší, že má veliké věno, jede se o její ruku ucházet. Otec Kateřiny je rád, že konečně nějaký muž chce za ženu Kateřinu, a tak ke svatbě svolí. Kateřina moc ráda není, ale není jí to nic platné. Stejně si musí Petruccia vzít za muže.

Cestování diletantů

Kniha formou silně připomíná Nebezpečné známosti, stejná dopisová ich-forma, ale liší se v základech myšlenkou. Vypovídá rovněž o láskách, ne vždy upřímných, ani oboustranných, avšak závěr nás nenechá na pochybách, že Okudšava mluvil o něčem zcela jiném než DeLaclos.

Černý obelisk

Kniha popisuje část života lidí žijících v jednom malém německém městě mezi válkami. V pozadí se však nenápadně objevuje inflace, kdy ceny jdou do biliónů a nástup fašistů k moci.

Celý příběh se točí kolem Holly Golightlyové. Autor, který tento příběh zaznamenal, bydlí s Holly v domě v New Yorku. Jediné, co měli spolu s Holly společné, bylo, že bydleli v témže domě a potkávali se v baru Joa Bella, který byl do Holly tajně zamilován. Ačkoli se spolu moc neznají, Holly mu říká Fred (po svém bratrovi, který je ve válce a kterého mu autor připomíná).

Děj se odehrává koncem prosince a je vyprávěn hlavním hrdinou jménem Holden Caulfield, šestnáctiletým chlapcem, jemuž se všechno protiví. Je deprimovaný, ačkoli má bohaté rodiče, milující sestru, je inteligentní a má dobré známky, ale jen, když se snaží. O Holdenovi se čtenář dovídá postupně, protože se mu jako vypravěči na začátku knihy do toho nechce: „Jestli to teda chcete vážně poslouchat, tak byste asi ze všeho chtěli vědět, kde jsem se narodil a jaký jsem měl dětství a co dělali moje rodiče, než mě měli, a podobný kecy à la David Copperfield, ale jestli chcete co vědět, mně se do toho nechce. Předně mě to otravuje a za druhý by z toho moje rodiče trefil šlak – každého minimálně dvakrát za sebou – kdybych vám o nich vykládal nějaký důvěrnosti.“[1]

Děj tedy začíná v době, kdy Holena Caulfielda propustili z drahé internátní školy Pencey. Již počtvrté si musí balit věci. Po hádce se svým spolubydlícím Wardem Stradlaterem se rozhodne, že domů do New Yorku pojede o pár dní dřív. „Zničehonic jsem se rozhod, že udělám to, že z Pence vymáznu – ještě teď v noci. Že jako nebudu čekat až do středy a tak. Už se mi tam nechtělo trčet. Bylo mi tam moc smutno a připadal jsem si moc opuštěnej. A tak jsem se rozhod takhle. Rozhod jsem se, že si najmu v New Yorku v nějakým hotelu pokoj – někde v nějakým hodně laciným hotelu – a že si dám pohov až do středy. Načež ve středu půjdu domů pěkně odpočatej a bude mi nóbl. Počítal jsem, že naši dostanou dopis od starýho Thurmena, že mám padáka, nejdřív tak v úterý nebo ve středu. Nechtěl sem přijít domů, dokud to nepraskne a naši to důkladně nezažijou.“[2] Načež si sbalí věci a ještě v noci odjede do New Yorku. Zde využije vzhledu staršího, než vypadá a potlouká se po barech a klubech, pije a kouří jako fabrika a snaží se někoho sbalit. Přitom je, jak sám říká, šíleně deprimovaný. Přesto ho dokáže potěšit maličkost, že své sestře Pheobe koupí desku, která se nedá moc sehnat. Stejně ji rozbije na kusy, když jde opilý parkem.

Cyrano de Bergerac

Potulný šermíř Cyrano de Bergerac vyniká nejen schopností hbitě zacházet s kordem, ale je nadán i úžasným básnickým citem. Jen jediná věc kalí mu radost ze života. Jeho dlouhý nos.

Pán prstenů 1. díl - Společenstvo Prstenů

Kniha je rozdělená na dvě části: první je Franny a druhou, obsáhlejší částí je Zooey. Z textu je zřejmé, že se jedná o sestru a bratra.

Franny: V této části knihy se seznamujeme s Franny Glassovou a jejím chování, popř. příčinou jejího zvláštního chování.

Je slunečné sobotní odpoledne a Lane Coutell, přítel Franny Glassové, jde na vlakové nádraží, aby tam vyzvedl svou dívku ; ta má přijet na víkend k němu do Croft Housu, kde Lane studuje. „Když vlak vjížděl do nádraží, Lane si rovněž zapálil a hned na to se, jak to dělá spousta lidí, kterým by se možná měl vydávat peronní lístek až po dlouhé zkušební lhůtě, pokusil vymazat z obličeje jakýkoli výraz, jenž by mohl docela prostě, a možná i hezky vyjádřit, jaké jsou jeho city k přijíždějící osobě.“[1] Asi za hodinu už spolu seděli v restauraci u Sicklera, která byla považována za nóbl, a konverzovali (nebo spíš Lane konverzoval) o škole  a školních úspěších. Franny se snaží být milá, ale nejde jí to. Nakonec si objednají (Franny pouze kuřecí sendvič, prý nemá hlad) a Lane je čím dál víc rozčilenější. Konečně si Franny začne víc všímat, než aby jen mluvil o svých záležitostech a zeptá se Franny na malou zelenou knížku, kterou měla už když vystupovala z vlaku. Franny mu vysvětlí, že se jmenuje „Poutníkova cesta“ a že je to o chlápkovi, který chtěl naučit, jak se neustále modlit a tak se vydal po Rusi, aby se tomu naučil a potkává spoustu lidí a zažívá různá dobrodružství.Nakonec zjistí, že musí opakovat neustále určité seskupení slov, jako to dělají buddhisté. „‘ [autor] neuvádí nikde svoje jméno. Jenom o sobě tvrdí, že je venkovan, je mu třiatřicet roků a že má uschlou paži. A že jeho žena je mrtvá. Odehrává se to celý v devatenáctým století. … Je to zvláštní knížka. Je především náboženská, víš. Asi by se dalo říct, že je svým způsobem strašlivě fanatická, ale svým způsobem zase ne.‘“[2]

Tennessee Williams (vlastním jménem Thomas Lanier Williams , americký černošský dramatik, básník a prozaik, jedna z nejvýznamnějších postav amerického divadla 20. století.

Rousseau se v tomto úryvku snaží vysvětlit, jak vlastně vznikla nerovnost mezi lidmi. Vysvětluje to zde tak, že od počátku vzniku člověka, kdy byl ještě sám, byl vlastně úplně šťastný, protože neměl vůbec nic. Nikoho nevykořisťoval, neurážel, neponižoval, k nikomu nebyl krutý, protože ještě nevěděl, co to je. Nevedl války mezi s sebou, ale pouze se bránil ostatním zvířatům, která byla silnější a ohrožovala jeho život. Rousseau tu také vysvětluje bytí člověka, jako pocit o zachování rodu – tedy ten nejzákladnější pud, pud rozmnožovací. On říká, že ho tento člověk dříve dělal zcela bez citu a bez srdce. Učil se být jen rychlý, hbitý, aby přežil nad ostatními zvířaty. S poznáním ohně byl už opravdu hodně silný a poznal, že se od zvířat odlišuje.

Děj filmu nás zavádí do Benátek doku 1596. V této době byly Benátky nejmocnější, nejbohatším a také nejliberálnějším státem 16. století, proto se ani jejich obyvatelé nelišili v pronásledování Židů jako zbytek ostatní Evropy. Benátští Židé byli soustředěni ve staré slévárně, která se po západu slunce uzavírala. Všichni její obyvatelé, kteří při východu slunce z gettha vyšli, museli nosit červené čepice, aby bylo poznat, kdo je z gettha. Od středověku bylo Židům zakázáno vlastnit statky a jakoukoliv půdu, proto půjčovali peníze na úrok a živili se tzv. lichvou, která byla proti křesťanské morálce a zákonům. Byli za to pronásledováni, špiněni, popliváváni, ale v ústraní si ctihodní občané bezostyšně chodili vypůjčovat peníze. Ovšem na veřejnosti se k dotyčným neznali.

Příběh začíná na počátku léta někdy v 70.letech dvacátého století. Vypráví jej čtrnáctiletý (později již patnáctiletý) mladík, Jack, který žije v naprosto běžné rodině, co však následuje, překračuje tyto hranice.

Jack má dvě sestry a jednoho bratra, nikdy však nezažil, že by k nim do domu přišla nějaká návštěva, možná už jen proto, že jejich dům se nalézal na okraji města, kde podobných domů ubývalo. Jack si váží svého otce, vysloužilého vojáka po srdečním infarktu, ale někdy mu lezou jeho vtípky na nervy: „Vybrali jsme ty nejlepší nápady, ještě je vylepšili a nazkoušeli je. Pak jsme den dva vyčkávali. Večeřelo se a při té příležitosti vyrukoval zase s mýma uhrama. Počkali jsme, až se Sue a Tom přestanou řehtat. Srdce mi tak mlátilo, že mi dalo práci, aby to vyznělo jakoby nic, konverzačně, tak, jak jsme si to nazkoušeli. Řekl jsem:‘Dneska jsem viděl v zahradě něco, co mě přímo umrtvilo.‘ ‚Prosím tě,‘na to Julie. ‚A co?‘ ‚Kytku.‘ Jakoby nás nikdo neslyšel.“[1] Naštěstí si ale rozumí se svými sourozenci.

Jednou se Jackův otec rozhodne, že vybetonuje zahradu, protože na její úpravu při svém zdravotním stavu nestačí. Nakoupí cement a s pomocí Jacka se pustí do práce. Jack musí jít na záchod a když se vrátil na zahradu „otec ležel obličejem dolů na zemi, hlavou na čerstvě rozhrnutém, uhlazeném betonu. V ruce držel prkno.“[2]

Od té doby Jackova matka chřadla. Nejdříve chodila jen dřív spát, později zůstávala v posteli celý den; nakupovat chodily sestry a do její ložnice se přenesl stůl, aby mohli spolu všichni jíst.

Příběh začíná v době, kdy je ještě Rudolf Lang mladý, dvanáctiletý chlapec. Jednoho dne si ho otec zavolá do kanceláře a sdělí mu, že kdysi slíbil Panně Marii, že jí zasvětí svého syna. Rudolf se tedy musí stát knězem. „‘Kdybych zemřel,‘ pokračoval, jako by četl mé myšlenky, a mne zaplavila vlna studu, ‚kdybych zemřel – dřív než budeš vysvěcen – dal jsem pokyny – tvému poručníku – aby moje smrt- nic nezměnila. A po mé smrti – Rudolfe – i po mé smrti – bude tvou povinností – povinností kněze – přimlouvat se za mne – u Boha.“[1] Zanedlouho po této zprávě jeho spolužák urazil Rudolfova otce. To Rudolf nemohl dopustit; poprali se a Rudolf spolužákovi zlomil nohu. Kamarád to ale nepřiznal a řekl, že uklouzl na ledu. Protože měl Rudolf špatné svědomí, šel ihned ke zpovědi.

Jak už sám název napovídá, jedná se vlastně o životopis jistého Davida Copperfielda, který zde vypisuje svůj příběh z vlastního pohledu, s větším ohledem na své pocity a myšlenky.

David Copperfield se narodil jako pohrobek v Blunderstone, v Suffolku. Vyrůstal v domě se svou maminkou a služebnou Pegotty, dokud se o jeho matku nezačne zajímat jistý pan Murdstone. Mladý David odjede na týden s Pegotty do Yarmouthu, přístavního městečka, kde ve staré lodi bydlí Daniel Pegotty (bratr služebné), paní Gummidgeová a Ham s Emilkou, do které se David zamiluje a do konce života na ní vzpomíná jako na svou dětskou lásku.

Když se vrátí z Yarmouthu, čeká na něj doma v Havraním hnízdě překvapení: zatímco byl pryč, maminka si vzala pana Murdstonea za manžela. Ten si zve na pomoc svou sestru, Janu Murdstoneovou, a společně přebírají nad celou domácností a nad výchovou mladého Davida Copperfielda vedení. Jeho „výchova“ však spočívá v krutém zacházení a tak se uzavírá do sebe a jeho přáteli se stávají knihy po tatínkovi, neboť i jeho maminka je pod vedením Murdstoneových a nemůže trávit čas s Davidem. Dokonce i při domácím studiu se nemůže za přítomnosti těchto tyranů soustředit, za což je tvrdě potrestán. V sebeobraně pana Murdstonea kousne do ruky, což se stane záminkou, aby Davida poslali do Salemské školy. A tak se po několika dnech strávených zavřený v temném pokoji ocitá na povozu pana Barkise, který po něm posílá Pegotty vzkaz, že by měl zájem.

Raveloe je poklidná vesnice na anglickém venkově. Jednou se sem z města „ze Severu“ přistěhuje tkadlec, Silas Marner. Silas Marner by se sem nikdy nepřestěhoval, nebýt toho, co se mu stalo doma v Lantern Yard. Byl členem jakési církve a seznámil se tam se svým nejlepším kamarádem, Williamem. Také měl snoubenku, kterou miloval a chtěl si ji vzít za ženu. Jenže William Silasovi štěstí závidí. Když pak onemocní jejich kazatel a oni se střídají u jeho postele, zemře právě ve chvíli, kdy má Silas službu, ačkoli měl už dávno přijít William. Ukáže se, že někdo vzal peníze z církevní pokladny. William to svedl na Silase, který neměl o ničem ani potuchy, ale podle losu ty peníze měl. Podívali se tedy k němu do bytu a našli je tam. Tím Silas ztratil nejen nejlepšího přítele, ale i snoubenku a víru vůbec. Ani ne za měsíc si jeho snoubenka vzala Williama za muže a Silas Marner odešel do Raveloe.

Canterburské povídky

Děj knihy začíná v hostinci U kabátce v Southwarku, kde se zastaví devětadvacetičlenná výprava převážně drobných měšťanů, kteří konají pravidelnou pouť do Canterbury k hrobu Tomáše Becketa. V hostinci se k nim přidá další pocestný, z jehož pohledu kniha začíná, a který v jejím úvodu popisuje členy výpravy a tím i pilíře soudobé středověké společnosti.

Jáma a kyvadlo

Pygmalión

Kniha má tři části: Léto 1958, Podzim 1990 a Podzim 1995. V každé z těchto částí se objevuje jeden hlavní hrdina, ačkoli hrdinové z ostatních částí zasahují do příběhu zbývajícího hrdiny.

Léto 1958 prožívá nejvíce Eddie O’Hare, šestnáctiletý student Phillipsovy exeterské akademie, která mu pomohla k letnímu zaměstnání. Eddieho otec, Joseph „Mentolka“ O’Hare, který také vystudoval exeterskou akademii a pak se zde stal členem učitelského sboru jako profespr angličtiny, „neochvějně věřil ve známosti z Exeteru…nikdy neodjel na dovolenou, aniž by si s sebou nevzal ohmataný výtisk Exeterského seznamu absolventů. Podle jeho názoru se bylo možné na absolventy akademie vždycky spolehnout. Absolventi Exeteru si navzájem důvěřovali a kdykoli to bylo možné, vzájemně si pomáhali.“[1] Tak také Mentolka O’Hare zařídil synovi letní zaměstnání coby tajemník spisovatele u Teda Colea, slavného spisovatele knih pro děti (Eddie se otci svěřil, že by chtěl být také spisovatelem), jehož téměř dospělí synové Thomas a Timothy zemřeli před pěti lety při autonehodě. Ted Cole si se svou manželkou Marion po nehodě pořídili dítě, aby tak zapomněli na smutek: dcera Rút, které v létě 1958 byly čtyři roky.

Kniha je v podstatě výborem sedmnácti povídek Woodyho Allena, většinou plné vtipných, ale skutečných postřehů. V některých příbězích tato komičnost přechází až v bizarnost, přesto však dílo neztrácí na své vážnosti, přinejmenším alespoň usilované ze strany autora (pokud to ovšem není další pokus o vtip).

Povídky vyprávějí o lidech z nejrůznějších vrstev, o lidech, jejichž myšlenky dosahují hranice šílenosti, o lidech, se kterými se můžeme setkat každý den. Snad i proto dílo působí na čtenáře dojmem, že tohle všechno již dávno zná, jenom o tom nikdy nepřemýšlel, nebo neměl čas o tom přemýšlet – a tím se vlastně přibližuje postavám z těchto příběhů.

Komu zvoní hrana

Kronika ohlášené smrti
Sabina (Sandy.16@seznam.cz)

Hlavním hrdinou tohoto bláznivého příběhu je Ignácius J.Reilly. Děj začíná ve chvíli, kdy Ignácius čeká na svou matku před obchovním domem D.H.Holmese v New Orleans. Pro jeho zvláštní vzhled si ho všimne obchůzkář Mancuso, na kterého naléhají na policejní stanici, aby přivedl někoho podezřelého. Mancuso je zoufalý a chce zatknout Ignácia, zvlášť, když se brání. Do toho se nachomítne jakýsi stařík a přidá se na Ignáciovu stranu. Nadává Mancusovi a celému policejnímu sboru do komunistů, až ho nakonec Mancuso odvede místo Ignácia.

Děj se odehrává v provinčním americkém městě, v Breweru. Zde žije hlavní postava, Harry Angstrom, se svou manželkou Janice a jejich synem Nelsonem. Důležitou roli zde hrají také rodiče obou mladých lidí; jejich vztah je však chladný, neboť si myslí, že právě jejich dítě je lepší.

Harry jde jednou domů, kde na něj čeká Janice. Má jít vyzvednout kluka a auto k rodičům, ale jak vidí svou manželku sedět u televize (což dělá skoro celý den) a popíjet alkohol, zvedne se v něm vlna nechutě. „V jeho chování je teď patrný odhodlaný chvat. Mine ve tmě další blok Jacksonovy ulice. Vpadne do Josefovy, uběhne blok, napůl klusem přelítne další, a už má na dohled svůj vůz s rozšklebenou maskou karoserie, zaparkovaný v protisměru na téhle straně ulice. Ohmatá si kapsu a přepadne ho strach. Nemá klíček. Všechno, celý jeho perfektní nápad, závisí na tom, co vlastně Janice zplichtila. Buď mu zapomněla dát klíček, když odcházel z domu, anebo se ani nenamáhala vytáhnout ho ze zapalování. Snaží se představit, co je pravděpodobnější, ale marně. Tak dobře ji nezná. Nikdy hernajs neví, co ta ženská udělá. Ani ona sama to neví. Pitomeček.“[1] K rodičům sice dojde, ale vyzvedne jen auto a projíždí Brewerem. Nakonec jím projede a míří do Filadelfie; chce se dostat na jih, k pobřeží. Hnán vidinou probuzení se ráno na pláži, jede celou noc. Nemůže ale najít na mapě cestu, jak by se tam dostal. „Jména se rozplývají a vnímá mapu už jen vcelku: síť, všechny ty červené a modré čáry a hvězdičky, síť, ve které kdesi uvízl.“[2] Rozhodne se tedy jet zpátky do Breweru, kam dorazí až ráno.

Kromě předmluvy, kterou píše synovec paní, u které se Stepní vlk ubytoval, je kniha nejniternější, nejosobnější a snad i nejtajnější zpovědí muže jménem Harry Haller, který si říká Stepní vlk. „Tato kniha obsahuje zápisky, které po sobě zanechal muž, jemuž jsme často přezdívali ‚stepní vlk‘. I on sám sebe tak často nazýval.“[1]

Předmluva nás uvádí do doby, kdy se Stepní vlk poprvé objevil v domě oné paní, kde hledal podnájem v podkroví, čehož se mu dostalo. Pisatel si poprvé všímá jeho zvláštní povahy, postupně si však Stepní vlk oba získává svou inteligencí, ačkoli je nadále samotářský a příliš nevyhledává společnost.

Samotné zápisky Stepního vlka nechal Harry Haller ve své mansardě v podkroví, když se po devíti nebo desíti měsících pobytu odstěhoval. Jeho pokoj byl přeplněný knihami, ze kterých čouhaly papírky; vzduch čpěl vínem a tabákem. Už na začátku svých zápisků potvrzuje domněnku, že vede „bezútěšný, ztracený a bezbranný život“. Ukazuje se, že ve skutečnosti pohrdá měšťany a jejich stupidními zábavami, kteří popírají veškeré „vysoké“ umění. „Jak nemám být stepní vlk a trhan poustevník uprostřed světa, z jehož cílů nesdílím ani jediný, z jehož radostí ke mně žádná nepromlouvá! Nedokážu dlouho vydržet ani v divadle, ani v kině, stěží dokážu číst noviny, zřídka moderní knihu, nemohu pochopit, co za rozkoš a potěšení hledají lidé v přeplněných vlacích a hotelích, v přeplněných kavárnách při dusné, vtíravé hudbě… na přednáškách pro vědychtivé – všechny tyto radosti, jež by pro mne přece byly dosažitelné a o něž se tisíce jiných snaží a derou, nemohu pochopit a nemohu sdílet.“[2]

Jednou stepní vlk narazí na zvláštní nápis nad nenápadnou branou: MAGICKÉ DIVADLO Vstup ne pro každého. Člověk, který vyšel z onoho „divadla“ mu do ruky vtiskl knížečku, Traktát o stepním vlku. V něm je popsán stepní vlk; ačkoli si Harry myslí, že jeho duše se skládá z duše lidské a z duše stepního vlka. Jenže v traktátu je popsán jako soubor mnoha duší, z nichž každá je jiná a každá má jiné potřeby. Jenže co proti tomu, většinou bývá označen za blázna. „A když obzvlášť nadaným a jemně ustrojeným lidským duším vzejde tušení jejich mnohostrannosti, když prolomí, jako každý génius, blud jednoty osobnosti a pocítí svou bytost jako mnohočlennost, jako svazek mnoha já, postačí jen, aby to vyslovily, a většina je hned dá uvěznit, přivolá na pomoc vědu, zjistí schizofrenii a bude chránit lidstvo před tím, aby z úst těchto nešťastníků nemuselo vyslechnout volání pravdy.“[3]

[

Nebe nezná vyvolených

Jedná se o jeden z nejlepších Remarquových románů. Má napínavý děj, který čtenáře okamžitě zaujme. Ocitáme se v poválečné době. Clerfayt, automobilový závodník jede navštívit svého týmového kolegu do Švýcarského sanatoria. Zde poznává mladou belgičanku Lillian, která je odsouzena na smrt, protože má tuberkulózu. Ta už nechce jen nečinně čekat až přijde smrt, ale chce si posledních pár měsíců života pořádně užít. Utíká proto s Clerfaytem do všedního života, jeho krás a nástrah. Společně projíždějí města a Clerfayt se snaží ukázat Lillian vše, co v jejím dosavadním životě nepoznala. Z divokého závodníka se pomalu stává klidný člověk, který se chce s Lillian dokonce usadit na rivieře. Lillian ale takový způsob života odmítá. Clerfayt jezdí dál automobilové závody a při jednom jednoduchém závodě se smrtelně zraní. Umírá v nemocnici ještě před operací. Lillan se potkává se svým starým přítelem ze sanatoria a společně se tam vrací. Cestou zpět potkávají Clerfaytova přítele Hollana, který odjíždí ze sanatoria, aby nahradil v závodním týmu svého kolegu. Lillian umírá o šest týdnů později na chrlení krve

Jméno růže

Kniha italského spisovatele Umberta Eca nás zavádí do čtrnáctého století do blíže neurčeného benediktýnského opatství situovaného poblíž moře kdesi v Toskánsku.

Hamlet

Po smrti krále Hamleta se jeho bratr Klaudius ujímá trůnu. Zároveň slaví svatbu s královnou, vdovou, matkou prince Hamleta. Na veselé svatbě truchlí jen Hamlet, jenž tolik miloval svého otce.

Gulliverovy cesty

Román, jehož původní název zněl Cesty k rozličným národům světa . . . , je rozdělen do čtyř dílů o nestejném počtu kapitol ( osm, osm, jedenáct, dvanáct ), nesoucích tzv. epická záhlaví. Je mu předeslána fiktivní předmluva vydavatele Sympsona a dopis autora - kapitána Lemuela Gullivera tomuto vydavateli. Fikci pravdivosti podtrhují také mapky, portrét Gullivera a autentická 1. osoba, v níž se líčí Gulliverovi cesty na utopické ostrovy.
V I. dílu Cesta do Liliputu se Gulliver ocitá mezi trpaslíky, ve II. dílu Cesta do Brobdingnagu mezi obry. ve III. dílu Cesta do Laputy, Balnibardi, Luggnaggu, Blubbdubdribu se představy o světě vtělují do alegorie vznášejícího se ostrova (Laputa - alegorie sféry teoretického myšlení a uzavřené aristokracie) a obrazu hospodářsky a kulturně upadajícího státu Balnibardi. V tomto dílu promlouvá Gulliver se slavnými muži minulosti a poznává Struldbrugy, nesmrtelné obyvatele ostrova Luggnaggu.
Tématem IV. dílu Cesta do země Hvajninimů je výměna sociálních rolí mezi koňmi a lidmi. Lidé, tzv. Jahuové, slouží v ideální říši ušlechtilým zvířatům. Gulliver prožívá nejrůznější dobrodružství a po mnohaleté cestě se vrací domů. Putování po imaginárních ostrovech a zemích je záminkou ke kritice domácích poměrů a evropské kultury. Souběžně s negativními obrazy autor rýsuje projekt ideálního zřízení.

Jeden den Ivana Děnisoviče

Povídka, za kterou dostal autor Nobelovu cenu za literaturu, byla napsána na základě jeho skutečného pobytu v koncentračním pracovním táboře Gulag. Je částečně autobiografická a je postavena na vyprávění vězně, který byl za války zajat německou armádou, ale kterému se podařilo ze zajetí uprchnout.

Eragon je prvním dílem z trilogie Odkaz Dračích jezdců. Zde všechno začíná…

Vysoký Stín s tlupou urgalů dohání vyčerpanou elfku, ale než ji stačí zajmout,elfa kouzlem přenese safírový kámen.

Eragon, který žije se svým strýcem Gerem a bratrancem Roranem na okraji vsi Carvahallu, je snad jediný, kdo se nebojí lovit v lesích Dračích hor. Jednou zde najde zvláštní modrý kámen. Protože on a jeho „rodina“ jsou chudí, pokouší se kámen prodat, ale nikdo neví, o co jde a nechce si ho vzít, ani kočovní obchodníci, kteří dorazili do Carvahallu neobvykle pozdě a mluví o přepadeních a nemocech. To podnítí i starého vypravěče Broma, který se pustí do příběhu o králi Galbatorixovi: „Budu vám vyprávět prastarý příběh, který byl zapomenut, ukrytý v mlhavém oparu zastírajícím naši minulost. Než se narodili otcové vašich dědů, a věru dřív než jejich otcové, dali se dohromady Dračí jezdci. Jejich posláním bylo chránit a střežit zemi a po tisíce let se jim to dařilo. Jejich zdatnost v boji byla nepřekonatelná, protože každý z nich měl sílu za deset mužů. Byli nesmrtelní, pokud nebyli zasaženi mečem nebo jedem. Své síly užívali jen v zájmu dobra a pod jejich vedením byla vystavěna vysoká města a vznešené věže…Elfové byli našemi spojenci, trpaslíci našimi příteli. Do měst proudilo bohatství a lidem se dařilo… Ačkoli je žádný nepřítel nemohl zničit, nedokázali se ochránit sami před sebou. A tak se v době jejich největší moci narodil v dnes již zaniklé provincii Inzilbêth chlapec jménem Galbatorix. Když mu bylo deset let, byl podroben zkoušce, jak bývalo tehdy zvykem. Jezdci ho přijali mezi sebe.“[1] Brzy po ukončení výcviku se Galbatorix se dvěma přáteli vydal na výlet, ale přepadli je urgalové, zabili jeho přáteli i draky, včetně jeho. Pěšky se vydal přes Dračí Hory, aby požádal Jezdce o nového draka; ti mu však nevyhovili a odhalili tak jeho slabomyslnost. Galbatorix začal tvořit plán pomsty, našel si spřízněného Jezdce, Stína, a společně zabili jednoho Jezdce, aby získali draka. Jednou se potkal s mladým Jezdcem, Morzanem, který ho pustil do pevnosti Ilirea (dnes Urûbaen), kde Galbatorix ukradl dračí mládě. Moran se od Galbatorixe naučil temnému učení a spolu pak bojovali proti všem Jezdcům, porazili i elfy. Pouze Vrael, vůdce Jezdců, se Galbatorixovi a Krvepřísežníkům dokázal postavit, ale byl také přemožen. Pak se Galbatorix prohlásil králem celé Alagaësie.

Děj začíná ve chvíli, kdy na venkovské sídlo v Bly přijíždí začátkem léta guvernantka, aby vychovávala dvě děti, Floru a Milese, jejich matka i otec zemřeli a o něž se z povzdálí stará jejich strýc.

Guvernantka se skamarádní s paní Groseovou, služebnou a užívá si života v Bly, protože děti jsou klidné a moc hodné, takže je její práce vlastně potěšením. Ale tato dokonalost nepanuje příliš dlouho: „Bylo to jednou v podvečer, uprostřed mé hodinky; děti byly uloženy a já si vyšla na svou procházku. Nijak se nezpěčuji přiznat, že jednou z myšlenek, které mi při ní tanuly na mysli, byla představa, jak by bylo kouzelné, stejně jako v nějakém kouzelném příběhu, kdybych někoho potkala. V ohybu cestičky by se někdo zjevil, zůstal by stát a jen na mne s úsměvem a laskavostí hleděl. Nežádala jsem nic ví – chtěla jsem jen, aby věděl; a jediný způsob, jak bych já mohla bezpečně vědět, že on to ví, by bylo prostě ho uvidět, a uvidět také ten laskavý výraz prosvětlující jeho hezkou tvář. A tvář se taky jednou přede mnou objevila – ano, byla to něčí tvář -, když jsem při té první příležitosti na sklonku dlouhého červnového večera vyšla z ozářených parkových prostor a postavila se na místě, odkud je výhled na dům. Co na mne ihned zapůsobilo nejvíce- a s šokem, jakým na mne účinkovala málokterá vize – bylo vědomí, že má fantazie se v okamžiku proměnila ve skutečnost.

Hobit aneb cesta tam a zase zpátky

Hlavní hrdinkou je mladá žena Gervaisa, která má ve svých 22 letech dvě děti. Její druh Lantiger, se kterým žije v Paříži ve starém hotelu, začíná jí být nevěrný a i přes její prosby a nářky odchází k jiné.

 Pán prstenů 3. díl - Návrat krále

 Pán prstenů 2. díl - Dvě věže

Jáma a kyvadlo

Příběh vypráví o člověku, který byl inkvizitory odsouzen k smrti.

Zločin a trest

Hlavní hrdina Rodion Romanyč Raskolnikov opustil z nedostatku peněz právnickou univerzitu. Pobývá v pronajatém zatuchlém pokojíku nedaleko centra města. Jeho jediný příjem jsou peníze občasně zasílané od jeho matky, Pulcheriji Raskolnikové, která je pro něj šetří ze své nuzné penze.

Bídnící

Na začátku knihy se setkáváme s Dignským biskupem Miryelem Lidumilem a jeho nezapomenutelnými činy. Jeho dobrota pomohla napravit Jeana Valjeana bývalého galejníka (1796-1815 na galejích za krádež chleba a 4 útěky). Po té co ho Jean okradl, ale biskup ho neudal. Po této zkušenosti si Jean začal říkat pan Madelein a stává se z něj starosta v Montreul-sur-Mer, kde si ho všichni váží a považují ho za symbol dobroty a moudrosti.

Bez dcerky neodejdu

Když si bystrá a energická Američanka Betty ze státu Michigan brala v nejkrásnějších života svého ošetřujícího lékaře, nelákala ji vidina blahobytu na výslunní místní společenské smetánky. A vůbec se už nedala svést íránským původem svého partnera.

Vojna a mír

Autor líčí osudy Ruska a románových postav v období let 1805 - 1820. Román se odehrává na velkém prostoru, vystupuje tu víc než 250 postav hlavních i epizodických.

Faust

Faust - jde o postavu skutečnou, jejíž existence je historický doložena. V příběhu se jedná o lékaře, který se chce stát nesmrtelným, a proto se věnuje nejen medicíně, ale také hledá ve světě duchů a kouzel.

Ivanhoe

Historický román skotského romantika. Děj se odehrává ve střední Anglii na sklonku 12. století, v době, kdy se král Richard Lví srdce vracel z křížové výpravy a ze zajetí do vlasti, spravované jeho intrikánským bratrem Janem, v níž vzrostla moc jednotlivých normanských šlechticů, kteří terorizovali lid a pošlapávali práva staré saské šlechty.

Zvonokosy

Hlavní zápletkou této satirické a humorné hry je postavení pisoáru v centru malého francouzského městečka.

Červený a černý

Tento román vypráví o rozporu ctižádostivého hlavního hrdiny mezi vojenskou kariérou, podle vzoru Napoleona, a úspěších v duchovní kariéře. Právě to osvětluje název knihy: barva kněžské sutany proti barvě francouzské vojenské uniformy. Děj se odehrává ve Francii v době po napoleonslkých válkách, tedy 18.století.

Zvěrolékař a psí historky

Zvěrolékař opět v jednom kole

Zvěrolékař a jeho přátelé 

 Tulák po hvězdách

 Mrtvá a živá (Rebeka)

Americká tragédie

Pro svůj román si Dreiser vybral případ Chestra Gilletta, který roku 1906 utopil svou přítelkyni Gracii Brownovou a byl za to souzen a popraven.

Bozská komedie-peklo

Božská komedie italského autora Alighieri Danteho je jeho vrcholným, stěžejním a životním dílem. Toto dílo je ve svém směru velmi výjimečné a není prakticky z žádným jiným dílem srovnatelné. Maximálně bych Božskou komedii srovnával s dílem J. A. Komenského " Labyrint světa a ráj srdce ", ač nejsou zcela stejného obsahu. Celý tento didakticko-alegorický epos je rozdělen do tří částí: Peklo

Očistec

Ráj

 Letiště  

Tato kniha popisuje tragickou událost, která se odehrála na Lincolnově letišti.
Děj je dosazen do období kolem Vánoc, které jsou doprovázeny nejhorší sněhovou bouří za deset let. Celkem zde byli 4 startovací dráhy, ale pouze 3 v provozu, protože dráha tři-nula byla zablokována proudovým letadlem Boeing 707 společnosti Aéreo- Mexican. Proto bylo nutné používat dráhy, které startovali přímo na Meadowood, které ale proti tomu ostře protestovalo. Každá kapitola popisuje jinou rovinu děje.

"Když člověk nic nežádá, je ze všeho dárek."

V této knize Erich Maria Remarque ukazuje kruté nacistické Německo a drsnou realitu druhé světové války.

Stopařův průvodce po galaxii

Nebe nezná vyvolených

Jedná se o jeden z nejlepších Remarquových románů. Má napínavý děj, který čtenáře okamžitě zaujme. Ocitáme se v poválečné době. Clerfayt, automobilový závodník jede navštívit svého týmového kolegu do Švýcarského sanatoria.

Pět neděl v balóně

Zrození lidstva dle anglického badatele Charlese Darwina

Revoluční myšlenka z roku 1859

Člověk - vznikal postupně četnými proměnami z dávných prapředků, které máme společné s dnešními lidoopy

Člověk - Orangutan, gorila, šimpanz

První bytosti, které můžeme spojit s počátky dalšího vývoje v člověka, se na Zemi objevily již před 25 - 35 miliony let.

Ovšem větší jistota je vznikání člověka v posledních 3 milionech let. Nejstarší kosterní pozůstatky, které se blíží k člověku byly nalezeny v Africe.