Vše začalo, když jsem jako šestnáctiletý přišel za rodiči s nápadem studovat přes léto v Anglii. K mému údivu se jim tento nápad hned celkem zalíbil, ale současně mě zahrnuli mnoha otázkami, na které jsem tenkrát ještě neznal odpověď. Šlo o otázky typu: „S kým bys jel?“, „Co tam budeš dělat celé dny?“ či „Kolik to bude stát?“ Nezbývalo, než si sednout k internetu a najít odpovědi, které jsme potom opět diskutovali. Nakonec jsme společně vybrali měsíční kurz intenzivní výuky angličtiny s ubytováním v hostitelské rodině. Tato varianta totiž slibovala vůbec největší kontakt s rodilými mluvčími a také největší potenciál poznat britskou kulturu a naučit se co nejlépe anglicky. Nakonec zůstaly pouze tři otazníky: která společnost nabízí ty nejlepší pobyty, ve kterém městě studovat a také nedílná otázka „vyplatí se dát za to ty peníze?“. Abychom našli odpovědi, domluvili jsme si setkání ve dvou největších společnostech nabízejících tento typ pobytu v České republice. Tato setkání jsme zvládli během jednoho večera a už zbývalo jen jediné, i když možná to nejtěžší. Sebrat odvahu a vykročit do neznáma.
Ze zmiňovaných dvou společností jsme nakonec vybrali společnost EF Education First, protože nabízeli vlastní školy, výuku po internetu již před samotným odjezdem a mimo jiné působili mnohem profesionálněji. A to tak profesionálně, že se ani moji rodiče nebáli svěřit jim své dítě. Po podpisu smlouvy šlo vše velice rychle, ani jsem se nenadál a už jsem měl zařízené letenky, transfer z letiště i adresu hostitelské rodiny a informace o ní.
Snad ještě rychleji uběhl čas do odletu a přišel den D. Den, kdy jsem se vydal poprvé zcela sám na měsíc do zahraničí. Dnes mi to přijde jako relativně krátká doba, ale tehdy to pro mě byla obrovská změna a krok do neznáma. Nemohu říct, že by celý pobyt probíhal stejně hladce jako jeho zařizování, ovšem drobné výzvy a nedorozumění, které mě potkaly, jsem vždy zvládnul sám nebo mi s nimi pomohl někdo ze školy. I díky těmto záležitostem jsem se během jednoho měsíce natolik osamostatnil, že dnes podobné věci neberu ani jako komplikace. Co se týče úrovně mé angličtiny, tak první změny jsem začal pozorovat asi po dvou týdnech, kdy mě opustil počáteční ostych a z někoho, kdo na začátku pobytu poskládal sotva větu, jsem se najednou stával někým, kdo dokázal na konci pobytu mluvit plynule. Dodnes si pamatuji údiv své angličtinářky během první hodiny po prázdninách, které se doslova nedostávalo slov.
Můj pokrok v angličtině byl patrný všem, kdo měli kdy dočinění s mojí angličtinou. Zdaleka to však nebyla jediná změna, kterou mi tento pobyt přinesl. Zpět domů jsem si dovezl také mnoho zážitků a fotek budících pozornost a mnohdy i závist lidí v mém okolí. Kromě toho všeho jsem našel v Anglii řadu kamarádů z nejrůznějších konců světa, se kterými jsem v kontaktu dodnes.
Mohlo by se zdát, že mým návratem z Brightonu to vše skončilo, ale opak je pravdou. Po návratu jsem využil nabídky stát se ambasadorem a zůstal jsem tak dále v kontaktu s „EF-kem“. Jako úspěšný ambasador jsem získával velice zajímavé odměny typu iPad či nezapomenutelný prodloužený víkend v Curychu při příležitosti setkání ambasadorů z celé Evropy. Když jsem dosáhl 22 let, tak jsem se přes léto stal zaměstnancem EF. Moje první pracovní zkušenost byla na pozici group leader, kdy už jsem jako starší a mnohem zkušenější vedl skupinu třinácti českých teenagerů na jazykovém pobytu v anglickém Bristolu. Jednalo se o práci snů. Za řešení drobných problémů, zajištění zábavy a dobré nálady jsem strávil tři úžasné týdny v prostředí, kde jsem si opět procvičil angličtinu a navíc i něco málo vydělal.
O rok později mě tato zkušenost přivedla opět na stejné místo, do Bristolu, tentokrát už ale jako zaměstnance místní jazykové školy na pozici activities leader. Opět se jednalo o neskutečnou zábavu protkanou mnoha nezapomenutelnými zážitky. Mojí denní pracovní náplní byly hry, naučné výlety či návštěvy muzeí a nejrůznějších představení. Během víkendu jsem navíc prováděl skupinky studentů při celodenních výletech do Londýna, Oxfordu, Stonehenge a mnoha dalších překrásných míst ve Velké Británii. Jak to tak s EF bývá, všechny tyto aktivity probíhají v maximálně mezinárodním prostředí, protože studenti přijíždí ze všech koutů zeměkoule. To s sebou přináší někdy drobná nedorozumění a konflikty, ale vždy převažuje touha vše poznávat. Poznávat nejen nové kamarády, ale také různé kultury a tradice. Myslím, že kdokoli má zkušenost s těmito pobyty, tak musí potvrdit, že se nejedná jenom o pobyt, který značně vylepší jazykové schopnosti, ale mimo to pomáhá k pochopení a toleranci národnostních rozdílů.
Bohužel nemohu říct, že si stále pamatuji všechny, se kterými jsem se díky cestování s EF setkal, ale získal jsem tak neocenitelné zkušenosti a mnoho výborných kamarádů po celém světě, o čemž se mi nikdy ani nezdálo. A nejde zdaleka jen o zkušenosti, které lze uplatnit pouze v rámci nejrůznějších pracovních pozic, ale i v každodenním životě. Jen díky tomu, že jsem kdysi posbíral odvahu vydat se sám na jazykovou školu do Brightonu, kde jsem potkal řadu úžasných lidí a naučil se pořádně anglicky, jsem byl schopný studovat na české veřejné vysoké škole většinu předmětů v angličtině nebo také vycestovat na výměnný pobyt ERASMUS. K tomu všemu mě dovedl jeden měsíční kurz angličtiny, který se kdysi zdál jako nesmyslně drahá záležitost. Nicméně v průběhu času se proměnil ve velice výnosnou investici, která se mi již mnohonásobně vrátila, a to takovým způsobem, o kterém jsem kdysi mohl jen snít. Sen se proměnil ve skutečnost a já už nyní mohu říct, že právě tento kurz mi poskytl příležitost být vždy o pár kroků napřed ve všem, co jsem později začal dělat.
Tomáš Jelínek