Váš knižní debut se jmenuje Vesnická holka. Jak dlouho jste ho připravovala?

V podstatě píšu od 13 let, většinou kratší povídky. Vždycky jsem něco rozepsala, ale nakonec to leželo ladem, než jsem to dokončila. Tak to bylo i s Vesnickou holkou, na které jsem začala pracovat v roce 2017. Sice jsem ji tak nějak dodělala, ale ještě to nebylo úplně ono. Po maturitě, kdy jsem měla více času, jsem se ke knize vrátila a konečně ji dotáhla do konce. S jedním on-line nakladatelstvím jsem se domluvila na crowdfundingové kampani, která právě běží. Cílem je během 30 dnů vybrat 43 tisíc korun, aby kniha mohla vyjít.

Podporu jste nalezla i na půdě školy…

VŠTE podpořila knihu pěti tisíci korun, což mi udělalo velkou radost. Vím, že se škola zajímá o různé studentské projekty a aktivity, proto jsem si na stránkách VŠTE vyhledala e-mail, na který jsem napsala. Prostě jsem si řekla, že to zkusím. Netrvalo dlouho a dostala jsem odpověď, že mě škola podpoří. Je moc hezké, že jde VŠTE vstříc svým studentům. Myslím, že to nebude tak běžné. Samozřejmě mě to těší.

Jaký je plánovaný formát knihy? A kdy se na ni můžeme těšit?

Půjde o paperback o 96 stranách. Náklad by měl být 500 kusů. Pokud bude kampaň úspěšná, půjde kniha záhy do tisku, předpokládám tedy, že by mohla být vydaná letos v říjnu. Když s kampaní neuspěji, zkusím další cesty, jak Vesnickou holku dostat ven.

Oslovila jste s rukopisem i tradiční nakladatelství?

Zkoušela jsem to s jinými rukopisy, ale bohužel jsem dodnes nedostala žádnou odpověď. Je to těžké.

Stále populárnější jsou e-knihy. Vyjde Vesnická holka také digitálně?

Ano, s tím počítám. Dokonce i s audioknihou.

Můžete nastínit děj knihy?

Jedná se o dívčí román o lásce, randění, přátelství… Samozřejmě se v tom odráží i některé osobní zkušenosti. Vždycky je v mých příbězích něco ze mě. Hlavní postavou je osmnáctiletá Kája, která touží po opravdové lásce… o lásce jak z románu. Na jedné párty se seznámí s klukem, který má krásné modré oči, a ačkoliv ji kamarád upozorňuje, aby si s dotyčným nezačínala, ona se do něj zamiluje…

Takže cílovkou jsou především dívky?

Dívky… Nezadané i zadané. (úsměv)

Četl rukopis někdo z vašich blízkých?

Dala jsem ho přečíst rodině a několika kamarádkám. Nikdo jiný ho neviděl…

Bydlíte v Táboře, ale pocházíte z obce Tučapy. Máte tedy srovnání… Jsou vesnické holky jiné než ty městské?

Žádné výrazné rozdíly necítím. Když jsem byla na vesnici, myslela jsem si, že rozdíly budou třeba v oblékání. Že ve městě chodí lidé pěkně oblečení i venčit psy. (smích) Rozdíl je v aktivitách. Na vesnici musíte pracovat třeba na zahradě, v tomto mi popravdě více vyhovuje městský režim. (úsměv)

Jak se vám líbí na VŠTE?

Líbí! Je tady moc fajn prostředí, nepůsobí to tu na mě stresově… Abych se přiznala, když jsem se rozhodovala pro vysokou školu, četla jsem na internetu některé recenze na VŠTE, které ne vždy byly pozitivní. Dneska vím z vlastní zkušenosti, že nebyly úplně fér. Mimochodem jsou tady milí učitelé, kteří vědí, o čem mluví, jsou skutečně vzdělaní. Měla jsem původně podanou přihlášku i na jinou vysokou školu, ale jsem moc ráda, že to nakonec vyšlo na VŠTE. Studovala jsem obchodní akademii, tak je i fajn, že jsem mohla navázat oborem Podniková ekonomika.

Z Tábora to není daleko do Prahy. Tam jste nechtěla studovat?

Já bych se tam ztratila… Nemám moc orientační smysl, takže jsem vyhledávala spíše menší město, než je Praha.

Václav Votruba