Ahoj, jmenuju se Markéta a vždycky jsem chtěla být novinářkou. Jenže dostat se na tenhle obor není vůbec jednoduché, což jsem po maturitě sama zjistila. S pocitem největšího zoufalce, kterého nepřijali na žádnou vysokou, jsem hledala, co dál. S prací to bylo těžké, vždyť jsem měla „jen“ gympl, tak co bych dělala? Na cestování ani nicnedělání nebyly peníze...
Nakonec jsem se rodiči nechala přesvědčit a koukla se na stránky jazykové školy Glossa. Jejich pomaturitní studium angličtiny vypadalo docela zajímavě. No co, říkala jsem si, minimálně budu mít na rok zaručený statut studenta, takže nejen od státu placené zdravotní a sociální pojištění, ale i všechny možné slevy od tramvajenky po kino. A procvičím si taky konečně pořádně angličtinu. Vlastně víc jazyků, protože k pomaturitnímu studiu jsem si mohla vybrat hned dva semestrální kurzy dalších jazyků úplně zdarma!
Na první lekce jsem šla s celkem rozporuplnými pocity. Čekala jsem skupinu ztroskotanců, kteří nevědí, co se sebou, a tak se vrhli na pomaturitní studium v jazykové škole. Byla jsem ale velice příjemně překvapená. Jeden student byl zajímavější, přátelštější, prostě lepší než druhý! A kolikrát se stalo, že jsme po kurzu šli ještě společně posedět? To se ani nedá spočítat. Atmosféra byla celý rok báječná, brzy jsme zjistili, že i studium angličtiny nás může bavit. Lektoři nás skoro každou hodinu překvapovali novými věcmi, někdy jsme hráli hry, jindy koukali na videa, vymýšleli všemožné projekty a pak je prezentovali před ostatními, psali reportáže, četli povídky, svedli mnoho a mnoho debatních soubojů... Třeba ten o tom, jestli je lepší bydlet ve městě, nebo na vesnici, mě jako stoprocentně městskou holku vážně bavil! Taky jsme chodili do kina na nedabované filmy a do anglického divadla... Takový Peter Pan v angličtině byl dokonalý!
Na druhou stranu ale musím říct, že to nebylo žádné leháro. Každý den domácí úkol a většinou takový, který opravdu nestihnete ráno cestou metrem. Lektoři nám někdy připadali jako pěkní tyrani, dokud jsme neuměli popsat celé lidské tělo nebo převyprávět knížku, kterou jsme zrovna dočetli, nechtěli nás pustit domů. Pravidelně jsme měli i rodilé mluvčí, se kterými se prostě jinak než anglicky nedomluvíte.
Ovšem žádný z našich lektorů nás netrápil nadarmo, na závěr nás totiž čekala mezinárodní jazyková zkouška City & Guilds. Předtím jsem si ji mohla zkusit nanečisto, takže jsem vlastně ani nebyla moc překvapená, že jsem ji hned udělala. City & Guilds je přitom největší britskou vzdělávací institucí, takže není divu, že na jejich jazykové certifikáty univerzity i velké firmy po celém světě slyší.
I díky plnému počtu bodů z testu z angličtiny jsem se po roce na žurnalistiku dostala. A teď už si pomalu balím na pobyt na anglické univerzitě, kam pojedu na Erasmus. Na pohovoru byli nadšení z toho, jak v pohodě a bez problémů mluvím a jak mi angličtina jde. Hrozně se divili, že jsem ještě nikde v zahraničí nebyla, že to mám z Glossy – školy jazyků. Udělala jsem dobře, líp jsem ten rok po maturitě nemohla zužitkovat!
