Psycholog prof. PhDr. Milan Nakonečný o knize :

Kniha soukromého slovenského psychoterapeuta, pracujícího doma i v zahraničí, prozrazuje, že její autor je úzce orientován na analytickou psychologii C.G. Junga (je ostatně členem Institutu C.G. Junga v Chicagu) a je v ní, tak říkajíc doma. Jeho kniha byla inspirována filmem Matrix a její „tekutý charakter“, který jí připsal psycholog M. Mauer v anotaci na desce knihy, znamená, že kniha „obtéká kolem ústřední myšlenky“ výše zmíněného filmu. Tento, kdysi americký filmový bestseller z oblasti sci-fi, jak je známo, podává příběh lidí, s mozkem udržovaným v artificiálním světě počítačového systému, aby z nich mohla být odčerpávána energie těmi, kdož je ovládají a jsou na této jejich energii životně závislí. Autorovi je Matrix symbolem „zla, hříchu, nevědomosti, zatmění mysli a úpadku člověka“ a hledá hlubinně psychologické aspekty tohoto příběhu., jeho situací a hrdinů. Nahlíží je s nepochybně širokou orientací v jungovské psychologii, tj. s hlubokým vhledem do archetypálních základů fenoménů a protagonistů tohoto příběhu, který má nepochybně povahu novodobého mýtu, „jehož přesvědčivost spočívá v tom, že působí“. Autorovi to dává především možnost vytáhnout znovu na světlo staré i nové otázky, týkající se lidské psychiky v její interakci se životem, jako je vztah vědomí a nevědomí, problém svobody vůle, závislosti mysli na „matrici reality“ a další. Jungovský přístup mu umožňuje znovu a nově konfrontovat racionální a iracionální složky lidské psychiky, moderní „bezcitnou vědu“ s nekonvenčními formami poznávání, podat prohloubený vhled do podstaty vůle, ale i symbolu, znovu sledovat stezky směřující k hledání skutečnosti a další témata. Kromě obsáhlé a hutné, ale tím i poněkud nepřehledné předmluvy a doslovu, tvoří obsah knihy tři témata, vyjadřující současně její název: psýché, matrix a realita.

Obsah knihy, prozrazující mimořádně široce a hluboce erudovaného autora – u nepochybně výrazného reprezentanta jungovské analytické psychologie to nemůže být jinak – vyjadřuje úporné hledání reality a „psychoidních vazeb mezi subjektem a objektem“, subjektivním a nadosobním smyslem dění, odehrávajícího se ve světě duše, který není redukovatelný na fungování neuronových sítí. Je to vlastně jeden z prvních a ucelených impulsů k návratu k metafyzické psychologii, nutně doplňující poznatky psychologie empirické o filosofické hypotézy o tom, co je za tím, co zjišťuje přísná věda. Takové náročné a eruptivní dílo je ovšem spíše esejem či skicou, která nemůže být prosta diskutabilních problémů, ani protimluvů a nedozrálých idejí. Je to však dílo, které poukazuje na to, že předmět psychologického myšlení jde daleko za obzor vyznačený laboratořemi a dotazníky.

Autor se rozhodl pro vysoce sofistikovaný pohled na fungování lidské psychiky v souvislostech s existenciáliemi lidského života, rozšířenými o virtuální realitu. Avšak dané téma má i jinou polohu, patrně více společensko-historickou než psychologickou: filmový Matrix je také a to především, symbolem dnešního Západu, odvádějícího lidstvo do demoralizující kyberprostorové pseudokultury, aby v něm načerpalo svou „každodenní dávku emocí“, nutných pro relativně bezporuchové fungování v životním absolutnu tržních a mumraji lidských vztahů. Tak se kdysi bytostně žitá skutečnost, radosti a smutky, naděje i úzkosti, postupně transformují ve virtuální svět s imaginárním životem a falešným sebejá, s vyumělkovanými pocity a situacemi. Ale také, tak jako ve filmovém Matrixu jsou i zde a nyní takoví, kteří prozřeli tento lidskost korumpující mega-podvod a vzdorují jeho tlakům, kteří jsou připraveni postavit se proti pádu do vylhané „skutečnosti“, pochybných hodnot a novodobých lidových božstev.